2022 ÍRÁN

Cesta do Íránu byla vlastně naše odpověď na neúspěch v roce 2018, kdy nás to, že jsme neměli karnet - povolení k dočasnému dovozu auta na území Íránu - zastavilo doslova před jeho branami. Z Íránu jsme tehdy neviděli víc, než budovu íránské celnice. Nezbylo než zaimprovizovat a z cesty do Íránu se tak rázem stala průzkumná cesta napříč Tureckem. Mimochodem, skvělá.

Protože ale Írán zůstal nezdolán, v roce 2022 jsme znovu vyrazili, tentokrát vyzbrojeni nejen vízem, ale i tím pitomým karnetem. Brána celnice se otevřela a byli jsme v Íránu!

Cesta touhle úžasnou zemí plnou těch nejpohostinnějších lidí, jaké jsme kdy potkali, trvala měsíc a nebyla z nejjednodušších. Zejména proto, že nám na ní 3x uletělo kolo, jednou do pole a dvakrát do pouště :), a dvakrát se zlomila poloosa (stále stejné kolo, levé zadní). A protože sehnat v Íránu poloosu na Patrola je bez nadsázky nemožné, znamenalo to čirou improvizaci, která ne vždy končila úspěchem. Ne nadarmo se ale říká, že všechno zlé je pro něco dobré, a tak "díky" té opakující se závadě jsme se dostali celkem do čtyř rodin, které se nás ujaly, bydleli jsme u nich, jedli s nimi, pomohli nám s opravou a loučili jsme se jako přátelé. Pověstnou perskou pohostinnost a ochotu pomoci dokládá fakt, že jsme ani jednou nežádali o pomoc, neboť se vždy nabídla sama! A věřte mi, že ačkoli je Írán plný Nissanů (Zamyad), poloosu na Patrola tam prostě neseženete. A tak se všelijak improvizovalo, zlomená osa se navařovala, soustružil se nový tisícihran, když už to nešlo jinak, posloužila stará poloosa z ještě starší Toyoty, a my se dál odhodlaně probíjeli Íránem napříč, doufajíc ve šťastný konec.  

Írán je doslova plný nádherných míst, je to země s úžasnou historií, která se vám připomíná téměř na každém kroku, ať už jsou to pozůstatky karavansarajů, jakýchsi středověkých motelů v poušti, tajemné královské hrobky vytesané vysoko ve skalách, dechberoucí starověká města jako Persepolis a Bam, nebo nádherné, zrcadlovou mozaikou vykládané mešity, připomínající pohádky tisíce a jedné noci.

Místa, která jsme na naší velké cestě Íránem navštívili, nám mnohdy vyrážela dech:

Starověký náboženský komplex Takht e Solejman, město Qom a svatyni Fatimy Matsumeh, zikkurat Tepe Sialk, královské lázně Fin Garden, červenou horskou vesnici Abyaneh, město Isfahán, neplánovaně město Shahreza, kde jsme opravovali kolo, skalní hrobky Nakš e Rostam, ruiny starověkého města Persepolis, Šíráz s  Citadelou Karíma Šáha, překrásnou mešitou Pána světla, Aramgah e Shah Cheragh, s úžasnou Růžovou mešitou Nasir al Mulk a mauzoleem Aladdina Hosseina, růžové jezero Maharloo, kamennou zahradu Bagh e Sangi, hliněné město Bam nedaleko pakistánských hranic, kaluty - úžasné písečné "hrady" v  poušti Lút, opuštěnou vesnici Kharanag - Místo zrození slunce, tajemné Věže mlčení nedaleko města Yazd, hrad Meybod a nakonec neplánovaně i Teherán.

Protože jsme do Íránu přijeli v době, kdy celá země trží desetidenní tryznu za mučednickou smrt Imáma Hosseina, zavražděného v bitvě u Karbaly, která vrcholí 10. dne měsíce Muharram tzv. Ašurou, zvláštním obřadem, při němž se černě oblečení muži symbolicky mrskají železnými důtkami, náhoda nás přivedla na místo konání tohoto obřadu, kterého jsme se tak mohli zúčastnit.

Byla to nádherná cesta, i když jsme si na ní díky všem nehodám doslova sáhli na dno svých sil. Přijížděli jsme do Íránu a neznali v něm nikoho. Když jsme odtud odjížděli, zanechávali jsme za sebou několik přátel a spoustu dobrých lidí, kteří nám pomohli, nebo se jen tak, náhodou, stali součástí téhle cesty. Tu nebývalou vstřícnost a vřelé přijetí asi nejlépe vystihuje věta, kterou pronesl náš poslední opravář, mechanik Amir z Teheránu, když přišlo na zaplacení poté, co nám naposledy a tentokrát definitivně, opravil to zpropadené kolo:

"Peníze nechci. Mojí největší odměnou bude, když mi z Prahy napíšete, že jste na mojí práci dojeli v pořádku domů. Můj Bůh bude na cestě s Vámi..."

Nejen, že jsme domů v pořádku dojeli, ale na íránské poloose jsme jezdili ještě celý další rok...

Pár zajímavostí závěrem:

- V Íránu se ihned po příjezdu stanete milionářem (co na tom, že jen za krabičku cigaret dáte 250 000,- riálů...).

- Máte dieselové auto? Pro osobáky se ale prodává jen benzin! Ještě že jsou tu řidiči náklaďáků, ti vás totiž na suchu nenechají. A víte co? Ani za plnou nádrž nechtějí nic víc, než společnou fotku! Upřímně, 25 haléřů za litr? Vždyť to by měli tak na ty cigára :))).

- Hlavní citadela města Bam je v rekonstrukci a pro návštěvníky uzavřená? Klídek, bobánkové, jsme přece v Íránu. Stačí zmínka, zklamaný výraz, a za chvíli už s jedním z řemeslníků hravě zdoláváme hradby citadely! Írán byl zkrátka pecka!