Bosna a Hercegovina, Monte Negro 2016

"Člověk, který cestuje s touhou dozvědět se, cestuje přes všechny dálky, hlavně k sobě samému..."
                                                                                                                             (Jan Werich) 

Dřív, než jsme vůbec vyrazili, jako vždy jsem nejdřív musela v Křižanově navštívit babičku, abych jí o naší cestě pověděla a taky aby nám tam nahoře domluvila ochranku. Ještě na skok do Mikulova - jejda, ta naše Moravěnka je opravdu krásná - a pak už hurá, směr jih!

Tentokrát byl naším cílem Národní park Durmitor v Monte Negro, nebo chcete-li Černé Hoře. Projeli jsme Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Monte Negro a Itálii a najeli 5000 kilometrů.

V Bosně jsme potkali skupinu příjemných lidiček a strávili s nimi dvě hodiny před srubem na kraji jezera. Koupání vyloučeno, voda byla studená jako led. Naopak příjemně nás zahřálo popovídání s lidmi, kteří nás přátelsky pozvali ke svému stolu. Zastávka v Sarajevu povinností. Jinak taky zajímavá změna názvu města Banja Luka - místní mu říkají Gandža Luka :).

Monte Negro se předvedlo krásou hor v Národním parku Durmitor a k naší velké radosti také téměř nulovým počtem turistů. Jen my, pár lidiček, co sem stejně jako my přijeli obdivovat sametově zelené kopce a podivuhodně zvrásněné svahy zdej-ších hor, a pak krávy, kterým je to všechno nejspíš úplně jedno. Koupáníčko na jižním pobřeží, nádherný západ slunce nad Jadranem a pak pěkně přes chorvatské pobřeží ke kamarádovi Pedrovi do Itálie, do jeho kamenného domku v horské ves-ničce nad údolím Racolana. Opravdu krásné léto...

Pokud chcete mrknout na některé naše další fotky, stačí kliknout:

Nebo všechny fotky posbírané cestou do Černé Hory: